Pavel Nešpor 
Pavel Nešpor
autor: 31.3.2017
aktualita
 

Vstalť jest!

 

Vstalť jest!

 

„Ale nyní vstal z mrtvých Kristus“ (1.Kor.15,20)

 

     Kdyby bylo pravdou, co soudili lidé už za dob ap. Pavla a co někteří myslí i dnes, že totiž zmrtvýchvstání Ježíše Krista bylo pouhou představou jeho učedlníků, že tedy Pán Ježíš ve skutečnosti dopadl tak, jako ostatní lidé, že jeho poslední slovo na kříži bylo posledním jeho vzdechem pro všecky časy – pak by ovšem bylo podivné nazývat Pána Ježíše Spasitelem a pak velikonoce nemají žádný náboženský smysl a význam.

 

     V denních listech a knížkách se dočteme nadšené projevy o velikonočním vzkříšení přírody: poupata pučí, fialky kvetou, tráva a stromy se začínají zelenat, pole oživne. Je to všecko pravdivé a je to příjemné a  pěkné, ale velikonoce nejsou svátkem přírody, svátkem jara, ale jsou to dny náboženské víry. Pro naše spasení nemají zelené stromy a kvetoucí fialky žádnou cenu. Potřebujeme slyšet něco jiného: stalo se vítězství nad hrobem a smrtí, je věčný život! Kristus vstal z mrtvých jako první ze zesnulých! Tuto skutečnost nelze přehlédnout, s ní je nutno se otevřeně vypořádat, a když člověk z milosti Boží uvěří, tu musí svědčit a zpívat, neboť nevstal-li Kristus z mrtvých, potom jsme ubozí a bídní jako ti, kteří nemají naděje, pak je prázdná naše víra, ještě jsme ve svých hříších, u hrobu nelze říci slovo naděje ani svědectví vítězství, každý nápis na pomníku nebo na hrobce, mluvící o věčném životě, je nesmyslný. Ve známém veledíle o lidském životě – „Faustu“ – líčí se síla velikonoční víry nad zoufající lidskou duší. Faust nechce už déle nést tíhu života a sahá po jedu, aby se otrávil. Než ho vypije, slyší z blízkého kostela zpěv Vstalť jest! To stačilo, aby jed odložil a byl zachován při životě.  Neměl ještě jasnou a vědomou víru ve zmrtvýchvstalého Pána, ale už samo velikonoční poselství bylo silnější než zoufalství.  Ano, křesťanské velikonoce jsou dny prozpěvování a  jásotu, je to oslava největšího vítězství. Co jsou všecka pozemská vítězství proti tomuto vítězství Božímu! Bůh ukázal svou moc, nedopustil, aby zvítězila rada židovská, Pilát Pontský, nic nebyli platní strážci u hrobu Ježíšova.

 

     „Lev z pokolení Judova zvítězil, plesejte

 

    a potřel pekelného lva, vesele zpívejte;

 

     prut Aronův zkvetl krásně,

 

     hvězda jitřní vzešla jasně,

 

     všichni ji vítejte!“

 

Vy unavení a usoužení, vy zoufalci a zničení, slyšte zprávu o veliké síle Boží, slyšte pravdu o vítězství nad smrtí: „Vstal z mrtvých Kristus Spasitel, všeho světa potěšitel, raduje se v něm Boží ctitel, Hallelujah!“

 

     Do našeho duchovního chvalozpěvu může však vpadnout střízlivý stesk: Ach, je to tak krásné a povzbudivé, radovat se z velikonočního vítězství, také tu radost cítím, ale podívejte se, jak to ve světě vypadá. Máme se radovat, ale zatím nám je do pláče. A přece nesmíme zmalomyslnět a zoufat! Tehdy bylo také moc zle, když Pán Ježíš byl nenáviděn, zajat, ponížen a přibit na kříž. Země se třásla a stala se tma po vší zemi. A přišel obrat, přišlo velikonoční jitro, slunce se zaskvělo. Ano, právě proto, že velikonoční slunce, Pán Ježíš, se zaskvělo, proto srdce i hlavy vzhůru! Jeho životadárné paprsky, jeho blaživé teplo hřejí tuto zem, hřejí i náš národ! Radujme se z toho, že máme živého  Pána, který je se svým lidem po všecky dny až do skonání světa. Dbejme o to, abychom k Jeho lidu vždy náleželi a Jeho lidem vždy byli! „Slunce skvoucí, nehasnoucí, nikdy již se nevzdaluj! Sviť nám stále, ať k Tvé chvále dojdem šťastně před Tvůj trůn!“

 

                                                                                                  Kostnické jiskry – duben 1946