Komenského spisek "Listové do nebe" z roku 1619 
Komenského spisek "Listové do nebe" z roku 1619
autor: 4.9.2017
aktualita
 

Miroslav Frydrych

 

Komenského spisek „Listové do nebe“ z  roku 1619

 

 

 

Snad prvním dílem mladého Komenského byla učebnice latiny „Grammaticae facilioris praecepta“ vydaná v Praze 1616 .

 

Druhým spisem byl Retuňk,napsaný kolem roku 1617. O něm psal Petru Montanovi 1661:“Když jsem pozoroval, že se sbírají mračna pronásledování – dříve se totiž zablýskne, než uhodí – napsal jsem Retuňk proti Antikristu a svodům jeho, dílo značně rozsáhlé, tiskem sice neuveřejněné – protože je představení kritizovali, různě o něm uvažovali, tisk odkládali a protože sama pohroma zatím už nastala – bylo však rozmanitě přepisováno rozličnými lidmi.“

 

Třetí Komenského kniha „Listové do nebe“ vyšla v Olomouci 1619 – právě před  390 lety. Vzešla z pastorační práce mladého kazatele ve Fulneku. Mám před sebou sličné vydání z jubilejního roku 1970, které vyšlo péčí Vlastivědného ústavu v Novém Jičíně. Útlá knížka má dlouhý název: “Listové do nebe, v kterýchž chudí a bohatí před Kristem žaloby a stížnosti na sebe vespolek vedou a rozeznáni býti žádají, spolu i s odpovědmi oběma stranám danými, až i s odložením vejpovědi k budoucímu konečnému generálnímu nejspravedlivějšímu soudu a jasnému rozeznání mezi stranami.“

 

Listů je celkem pět. V prvním listu se chudí obracejí ke Kristu jako ochránci vdov a sirotků a zástupci lidí opuštěných.. Přinášejí mu své nářky na bohaté, kteří je všemožně utiskují. Pozorují jejich rozmařilý život a vidi své křivdy, které jsou jistě proti vůli Boží  Bohatí lidé nejsou lepší než chudí, ba často jsou nemilosrdní, půjčují na vysoké úroky. V druhém listu Kristus odpovídá a ohlašuje své napomenutí lidem bohatým. Jejich zpupnost  je někdy důsledkem přílišné úcty chudých k boháčům. Ale ti boháči nebývají vždycky šťastni. Kristus sám si zvolil na zemi chudobu a opovržení. Nicméně se chce ujmout chudých. Třetí list obsahuje výtky boháčům. Nechce zavést rovnost všech stavů., ale zakazuje boháčům krutost proti chudině. Oni jsou vlastně dočasnými správci bohatství a mají z něho „uštědřovat“. Podle Božího zákona mají přece bližního milovat a neutiskovat ho.

 

Ve čtvrtém listu odpovídají boháči Kristu , že stížnosti chudých nejsou oprávněné. Lidé časti upadají do bídy vlastní vinou, někteří dokonce ani pracovat nechtějí. O chudé se ostatně starají obce. V pátém listu odpovídá Kristus oběma stranám. Dobře zná všecku bídu na světě, ale konečné rozsouzení mezi lidmi bude až na posledním soudu. Člověk tam bude souzen podle svých skutků. Zatím ať chudí nechtějí násilím tlačit na dobročinnost bohatých, ať jsou trpěliví, a boháči ať pomáhají chudým, neboť nemilosrdní budou potrestáni. Vždyť příchod Kristův se blíží.

 

Komenský není zdaleka tak radikální, jako byl Petr Chelčický. Ten v „Sieti viery“ dokazuje neoprávněnost  všelikých „rot“ žijících z práce poddaného lidu a trhajících tak síť církve.

 

Komenského Listy do nebe upoutávají naši pozornost nejen obsahem, otázkou bohatství a chudoby se autor zabýval v mnoha svých dalších spisech, naposledy ve Všenápravě, ale i literární formou. Už St.Souček a J.V.Klíma  usoudili, že Komenský měl po ruce spisek řeckého satirika Lukiana „Listy Kronovi“ (2.st.), který přeložil a vydal  roku 1520 český humanista Oldřich Velenský  Ovšem toto dílko mu sloužilo jen jako odrazový můstek. Komenský stojí na straně chudých. Vidí společenské rozdíly nejen ve světě, ale i v církvi i v milé Jednotě. Také ve fulneckém sboru roztroušeném po vesnicích kolem Fulneku, vzniklém z braniborských „valdenských“ mluvících zvláštní němčinou, byli bohatí i chudí..A oni obojí jsou bratři. I chudí a nejchudší jsou bratři bohatých. Přitom Komenský ví, že kolikrát není nikoho, kdo by pochoval chudého.

 

Listy do nebe stojí teprve na začátku myslitelského vývoje J.A.Komenského. Myšlenky tu obsažené odkazují k dalším knihám a nakonec až k „Obecné poradě o nápravě věcí lidských“. I když jsou Komenského sympatie jasně na straně chudých, on sám přistupuje k celé problematice kriticky. Nepřiznává absolutní pravdu ve sporu jedné straně, ale jen samému Kristu.

 

Odmítá třeba dobový  názor bohatých, že chudí nemají vstupovat do manželství, když nemají prostředky, jimiž by uživili sebe i své potomky. Budou-li zdraví a čilí, pilní a pracovití, má nebeský Otec víc než dost, aby je uživil i s jejich potomstvem, praví ve Vševýchově. Ve Všenápravě pak navrhuje, že by si bohatý muž mohl vzít chudou manželku a chudá žena bohatého muže.

 

V Labyrintu světa /XIX/  podrobuje Komenský sžíravé kritice i vrchnost. Jejím úkolem je přece sjednat právo a spravedlnost všem, tedy i chudým. Ale tu vrchnostenská moc selhává, právě když jde o chudé a poddané. Komenský se zasazuje o při chudých ve světě právě proto, že oni jsou Kristovým svěřenstvím u nás, jsou skutečným pokladem církve (Všenáprava)  Světové konsistoři ukládá náležité pečování. O chudé, což může konkrétně znamenat i budování chodobinců. Ale i státní moc má mít prostředky, z nichž by vydržovala na studiu děti chudých rodičů. Chudí a utlačovaní mají mít také přístup k soudům, aby se mohli seznámit s právem, spravedlností a zákony.

 

Listy do nebe končí slovy ze Zjevení 22: „Kdo škodí, škodiž ještě, a kdo smrdí, smrdiž ještě, a kdo jest spravedlivý, ospravedlni se ještě, a kdo jest svatý, posvětiž se ještě. Nebo aj, přiduť brzy, jistě brzy a odplata má se mnou, abych odplatil jednomu každému vedlé skutků jeho. Jistě přijdu brzy. Amen.. Přijdiž tedy, Pane Ježíši.“

 

 

 

 

 

                                                                                   ´                      Miroslav Frydrych