Mám rád smích. Nejde ho vysvětlit. Nejde ho přikázat. A nejde ho zakázat. Ale co to je? Prý „radost, která tančí“, jak praví básník. Nebo, jak praví psycholog, reakce člověka na setkání s nenadálou, překvapivou a osvobodivou nepatřičností. Další mudrcové dodávají, že blažené pocity uvolnění, které smích přináší, způsobuje prožitek osvobození. Od čeho? Od tísnivých mezí řádu, od omezujících pravidel a povinné uspořádanosti společenských vztahů. Ano, zdá se, že neúprosný a smrtelně vážný řád dokážeme unést a přežít jen tehdy, je-li občas odlehčen osvobodivou parodií. Panu generálovi na vojenské přehlídce odfoukne vítr z hlavy slavnostní čepici. Všichni vojáci zachovají výraz strnulé vážnosti, zatímco pan generál s kulatým bříškem a plešatou hlavou běží za svou čepicí, která vesele skotačí ve větru a kutálí se po náměstí. Roztržitý pan profesor s brýlemi na nose je natolik zabraný do složité vědecké záhady, že přijde ráno do laboratoře mezi své asistenty v pyžamu. Elegantně oblečený pán sedí v metru s oduševnělým výrazem ve tváři, a na kolenou má položený kufřík, na jehož dno mu kolegové v práci tajně napsali křídou „Jedu do Psího zadku“. Ano, smích dává duši křídla, jak říká Milan Kundera, nabízí člověku osvobodivý nadhled a blahodárný odstup. A taky nám umožňuje přitakání. Smích, ten laskavý, ne ten hořký, totiž znamená přitakání světu – i v jeho nedokonalosti, neohrabanosti a nemotornosti. V dobrosrdečném smíchu zaznívá přitakání lidem i s jejich slabostmi, a také velkorysé přitakání sobě samému, i vlastní trapnosti a vlastnímu cimrmanství. „Malej, tlustej, brejlatej, ale náš“, říká laskavý smích o všem, na čem spočine svým milosrdným kouzlem. Je to „radost, která si hraje“, je to „jiskra přicházející z nebe“. A pak je tu ještě smích svatých, těch moudrých mužů a žen, kteří se smějí smíchem Ducha svatého, kteří s laskavými vějířky vrásek kolem očí shlížejí na lidské hemžení, a kteří svým smíchem přemáhají zlo, hojí a léčí bolesti duše i těla. Ano, ti vzácní lidé, kteří svým smíchem pomáhají věřit, že v hlubinách vesmíru na nás nečeká smrtící chlad nebo zlomyslný škleb, ale laskavý úsměv toho, který tvoří, protože miluje. A protože miluje, nenechá dílo svých rukou propadnout zkáze a zmaru. 

Pavel Hošek